Social Media & Life in Thailand

A humble blog of a Czech guy working with Social Media and living in Bangkok, Thailand.

Starting my 14th year of delivering the commercial messages of all kinds using Digital Media. I have used Social Media before they were called Social Media, and I wonder every day about the miracle of the real-life human-to-human connections enhance by technology.

THAJSKÁ DOPRAVA ANEB TAXI, TUK-TUK, BTS

Doprava v Bangkoku je zábavnou činností, která má své rituály.

Tak především se v Bangkoku prakticky nedá chodit pěšky. Podobně jako v Game of Thrones, i zde figurují bílí chodci, kteří jsou jediní, kdo se denně pouštějí do marného boje s bangkokskými chodníky. Za nesouhlasného, soustrastného či užaslého pohledu Thajců, prostě asi jako kdybyste pozorovali někoho spravovat si vlastní brzdy u auta, zakopávají turisté o výmoly, šlapou do děr po kanálech, zahákávají se o kořeny stromů trčících z chodníku a o centimetry se vyhýbají nádobám s vřícím olejem, připravených na jarní závitky. Kromě přírodních překážek je drobným zádrhelem fakt, že po chodníku se zcela běžně jezdí na mopedu, a to obvykle ve směru vašeho pohybu, tj. skůtr vás srazí zezadu. Veselici na "chodníku" pak doplňuje fakt, že Thajci se při chůzi chovají jako české ženy středního a vyššího věku v úzké uličce supermarketu - čili jako po požití koktejlu ze sedativ a LSD. O tom, že se je marně snažíte už kilometr předejít, nemají ani tušení. Jelikož sami mají dost svých starostí s kličkováním, ohled na vás neberou žádný. Pokud jednou pustíte dav z boku či čelně, budete pak dlouho, dlouho čekat. Pravidla typu "vycházející má přednost" nikde v Bagkoku neplatí. Vyšším mužům se pravidelně stává, že pod jejich paží opřenou o otevírané dveře se do místnosti plazí Thajec či Thajka, nešťastníci umožňující disciplinovaně výstup z BTS (metra) svým vlastním vykročením z vagónu jsou obvykle za odměnu rozdrceni davem a končí s konsternovaným výrazem vytlačeni na peron, aby čekali na další soupravu. Zvláštním rysem mumraje je ovšem pravidlo, že se na vás všichni tlačí takřka něžně - ale častěji to bývá zpocený Thajec než snědá kráska, takže se neradujte.

Když tak mluvíme o BTS: jde o místní "skytrain" postavený Francouzi a poté šikovně znárodněný Thajci. Inu, se zahraničními investicemi je třeba umět zacházet. BTS je rychlý, pohodlný a poměrně drahý způsob dopravy. Ono je to třicet bahtů sem a čtyřicet tam, a najednou zjistíte, že zaprvé je BTS dražší než pražská MHD, a zejména ve vyšším počtu osob výrazně dražší (a ovšem taky rychlejší) než taxi. Nicméně je možné zakoupit jednodenní jízdenku, jednoduché a funkční, 130 BTH, platná do konce provozu (dle stanice až k jedné ráno). Podobně jako thajské místnosti, i BTS je samozřejmě patřičně vymražená klimatizací, čili slouží jako oáza vysychání, či spíše vymrzání potu z tělních záhybů a oděvu. Za parného deštivého dne pak může sloužit jako vhodný nástroj k získání jednoho dne až týdne volna prostřednictvím zánětu horních cest dýchacích.

Mumraj je samozřejmě přenesen i na vozovku. Zácpa alias "rót dtit" je denním bangkokským koloritem a spolu s jídlem a vedrem jedním z hlavních témat thajské fatické komunikace. Desetitisíce zvolna se sunoucích aut mj. determinují rozptyl plánovaného času schůzí, randez vous a dostaveníček - půlhodina je takovou rozcvičkou a pro Thajce není problém přijít o dvě hodiny později, než jste se domluvili. Slovník telefonního hovoru na téma "kde jsi" s Thajcem/Thajkou je:

  • jsem na cestě = ještě jsem doma
  • jsem v zácpě = jsem běžně i hodinu a půl od místa srazu a usedám do dopravního prostředku
  • můžeme schůzi o hodinu posunout = právě jsem se probudil/a

Plus typizovaný dialog:

a: "V kolik se sejdeme?"

b: "Kde jsi teď?"

a: "Na co potřebuješ vědět, kde jsem teď? V kolik se sejdeme?"

b: "Kde jsi teď?"

- opakujte 27x.

Zácpa pochopitelně vychází z šíleného počtu obvytel Bangkoku, který podle některých počtů přesahuje počet obyvatel bývalého Československa, ovšem svůj podíl má i příšerná úroveň místních řidičů. Jinak milí a usměvaví Thajci jako by při usedání za volant prodělávali lobotomii. Po Bangkoku se naprosto běžně jezdí ve více pruzích, než kolik jich architekt zamýšlel, řada vozidel se pohybuje kilometry rovně s blinkrem na tu či onu stranu, řidiči volně přejíždějí z pruhu do pruhu bez ukazatele či ještě lépe s ukazatelem na opačnou stranu, než kam zahnou, a aplikují hlavní české silníční pravilo "Nepustit!!!". Chodec je ve vozovce obtížným hmyzem. Pohled z očí do očí s řidičem neznamená vůbec nic - nezastaví, obvykle ani nepřibrzdí. Při přebíhání silnice se vám prostě nesmí nikdy nic stát - už škobrtnutí je o život. O to překvapivěji se velmi tolerují motocykly a mopedy, zejména mototaxikáři, ti projíždějí všudy přítomnou zácpou poměrně hladce. Mototaxikáři jsou skvělým dopravním prostředkem; jejich skupiny provádějí obvykle cosi jako flotila malých plavidel okolo mateřské letadlové lodi, v tomto případě tedy kroužení okolo nejbližší stanice BTS. Ne že by vás nevzali i na druhý konec Bangkoku - to by ale vyžadovalo plynovou masku, železný rozkrok a flegmatickou náturu. Každopádne ovšem sedět vzadu na mopedu chce v Bangkoku pevné nervy.

 The image courtesy of Christopher Schultz: http://instagram.com/p/hAvPujNL3x/ 

The image courtesy of Christopher Schultz: http://instagram.com/p/hAvPujNL3x/ 

Vtipným prvkem megapole jsou tzv. tuk-tuky. Autoři průvodce Lonely planet tuk-tukářům ročně naženou do náruče miliony turistů coby autentický thajský zážitek. Ve skutečnosti už tímto hybridem mezi povozem a motocyklem jezdí po městě prakticky výhradně turisti (můj známý nedávno zjistil, že jeho sedmiletý syn v životě tuk-tukem nejel, a tak ho vzal v neděli na exkurzi). Tuk-tuk je pro moderní Bangkok naprosto nesmyslným dopravním prostředkem - na proplétání se zácpou je přílš velký, takže se vleče úplně stejně jako taxi, sedíte ovšem lapeni uvnitř bez klimatizace a přesně v té správné výšce u výfuku autobusu či náklaďáku, který ovšem vedle vás může jet i půl hodiny. Tuk-tukáři okrádají cizince s bravurou pražských taxikářských gangů ze Staroměstského náměstí (mohli by si uspořádat workshop s názvem "Jak získat tisíc korun na kilometr") a jako přidruženou výrobu nabízejí odvoz do hnízd lásky, k prodejcům šuntu, happy-end masážím či drogovým dealerům.

Prostě na tuk-tuk zapomeňte a mávněte na taxi. Poměr je zde přibližně dvě vozidla taxi na jednoho Thajce a podobně jako např. v Pekingu či New Yorku jezdí po Bangkoku výhradně barevně odlišené vozy taxi s taxametrem (jinými slovy to jde v každé banánové republice, jen ne v Praze). Jízda s taxametrem se otevírá kouzelným souslovím "Phom ja bpai ...", naopak nesmyslně předražené smluvní jízdné se zajišťuje angličtinou se silnými americkým přízvukem a prstem zapíchnutým v Lonely planet nataženým k řidiči, který buď neumí číst latinku, nebo neumí číst vůbec.

Ale nakonec se tam dostanete, nebojte. Hlavně se usmívejte!

Powered by Squarespace. Home and section backgrounds images by Chris Schultz.