Social Media & Life in Thailand

A humble blog of a Czech guy working with Social Media and living in Bangkok, Thailand.

Starting my 14th year of delivering the commercial messages of all kinds using Digital Media. I have used Social Media before they were called Social Media, and I wonder every day about the miracle of the real-life human-to-human connections enhance by technology.

TYPOLOGIE TURISTŮ V THAJSKU

Do Thajska přijíždí ročně skoro 27 000 000 turistů a většina z nich se zdrží několik dní v hlavním městě, aby poté vyrazila buď za mořem, nebo na sever do provincie Chiang Mai. Pojďme se podívat na jejich typologii.

Starší turistický pár

Poměrně respektovaný druh, obvykle ubytovaný v luxusním hotelu v centru, navštěvující typická turistická místa a využívající bohaté nabídky masáží a lázní. Je zajímavé pozorovat, jak se zralé západní ženy vyrovnávají se vzhledem a fyzickou kondicí thajských vrstevnic, zatímco se jejich manželům každým dnem protahuje obličej do smutnější a smutnější grimasy pokaždé, když porovnají svou manželku z kategorie light-heavyweight s thajskou šedesátnicí štíhlou jako proutek pohazující metrovou lesklou černou kšticí nebo minou statného Helmuta z Frankfurtu, jak supí domů s thajskou vnučkou po boku.

Mladý turistický pár

Nejoblíbenější terč všech šejdířů. Zatímco on se snaží bojovat s nekončícím předražováním a turistickými pastmi v podobě falešných průkazů, zavádějících informací a dvojích cen pro místní a turisty, ona se dojímá nad sirotčinci, uprchlíky z Barmy a žebráky z Laosu a prohlíží nabídku látek, peněženek, drobných šperků a dalších "rukodělných lokálních výrobků" dovezených z Číny.

Nutno dodat, že s postupující genderovou vyvážeností přibývá žen, které srdnatě bojují s nekončícím předražováním a turistickými pastmi v podobě falešných průkazů, zavádějících informací a dvojích cen pro místní a turisty, zatímco on se dojímá nad sirotčinci, uprchlíky z Barmy a žebráky z Laosu a prohlíží nabídku látek, peněženek, drobných šperků a dalších "rukodělných lokálních výrobků" dovezených z Číny. Typický úkaz u mladých párů ze Švédska.

Ruská rodina

Děsivý typ, který nikdo nemá rád, ale všichni chtějí jejich peníze. Jak poznamenala manažerka nejmenovaného hotelu, "Neměli jsme rádi Číňany, ale pak přijeli Rusové...". S typickým smyslem pro respekt k lokální kultuře Rusové vyžadují, aby kamkoli přijedou, vzniklo malé Rusko; již tak hrůzostrašnou Pattayu proměnili během pár let v Krym. Thajci na ulicích Pattayi a Phuketu pokřikují na kolemjdoucí "Davaj, davaj" a personál v místních podnicích se již vyměnil za rodáky z Voroněže. Celá situace podle mě skončí regulérní válkou o noční podniky mezi thajskou a ruskou mafií, čemuž se už teď snaží aktuálně vládnoucí armáda zamezit zásadním zpřísněním vízové politiky. Držím jim palce.

Pravdoláskaři z Kao San Road

Kao San Road má zajímavou historii, která se začala psát v roce 1982, respektive 2525 podle thajského kalendáře. V tento rok se šťastným číslem se z rozkazu Jeho veličenstva v Bangkoku odehrála řada oslav dvousetletého výročí založení hlavního města (resp. jeho přesun z Ayutthayi) v podobě velkolepých představení, průvodů a barvitých náboženských procesí. Celá akce odstartovala boom vnímání Bangkoku coby turistické destinace a hlavní město zažilo to, co aktuálně prožívá Barma: akutní nedostatek ubytovacích zařízení. Nízkorozpočtoví cestovatelé přesvědčili domkáře v ulicích okolo paláce, především pak právě na Kao San Road, aby je ubytovali - a změnili tak tuto ospalou ulici v turistické eldorádo a původní dva majitele podniků v miliardáře.

Moje teorie vzniku Kao San Road vypadá kapánek jinak. Jde o cosi jako filmové kulisy imitující skutečné Thajsko, v němž aktéři figurují jako herci a hrají své role podle scénáře, který napsali autoři průvodce Lonely Planet. Režisér a dramaturg si přečetli, že Siam má vypadat jako systém pouličních jídelen nabízejících výhradně Phad Thai a Som Tam, dřevěné boudy, tetovací salóny, škola thajského boxu, obchůdky a stánky s dřevěnými korálky a batikou, indická "Radži Hugo Boss" krejčovství, pouliční kejklíři, věštci, tuk-tukáři a masáže. Pražská paralela by vypadala tak, že byste se ubytovali a nikdy nevyšli z areálu pražského hradu, kam by obyvatelé dostavěli tucet žižkovských hospod, orloj, model Českého Krumlova, Darling Cabaret, sprosté taxikáře, obchod s matrjoškami, pimprlové divadlo a šraml z Karlova Mostu.

 Courtesy of the image: images.cdn.fotopedia.com

Courtesy of the image: images.cdn.fotopedia.com

Toto panoptikum přitahuje turisty-pravdoláskaře, tedy batikované "jsem vegan - fair-trade - ó bože pásmo Gaza - stop jaderné energii" sluníčkové lidi. Kao San Road víří zelenohnědými sukněmi, dredy a khmérskými šálami zakoupenými při výletu na Angkor; klape vrstvami dřevěných náhrdelníků a cinká činkami v uších a nosech. Mezi dočasnými obyvateli probíhá závod o nalezení co nejmenší a nejlevnější cimry a podle mého švédského souseda Lennyho, kterému v budoucnu věnuji část blogpostu, také soutěž bez rozdílu vah a pohlaví o to, kdo se déle nemyl a neholil.

Škorpioni na špejli jsou typickým artiklem Kao San Road. Thajci škorpiony NEJÍ. Kupují si je pouze podnapilí turisté a majoritu příjmu prodejců tvoří 20 THB poplatek za fotografii, nikoli prodané zboží.

Courtesy of the image: http://mmmgoodfood.wordpress.com/

Salarymen

Japonští Salarymeni se pohybují po Bangkoku prakticky výhradně v obleku. Jejich uhlazený business casual vzhled pro nezkušené oko zakrývá fakt, že míří za co nejperverznější zábavou, obvykle složenou ze zpěvu karaoke za podpory malých thajských holčiček ve školní uniformě a saké a završené živým obrazem z hentai komiksu. Salarymeni, zejména letos, kdy turistický ruch tvrdě zasáhla politická situace, udržují v chodu celý thajský erotický průmysl; bez nich by se podle mě okamžitě zhroutil. Místní děvčata mají k Japoncům ambivalentní vztah: na jednu stranu je fajn oškubat kunčofta s platem 500 000 Kč měsíčně, na druhou stranu se již dopředu děsí, zda zase budou muset předvádět scénu ze seriálu Sailor Moon a být přitom pomazané wasabi jako minulý týden.

Pičus 

Pičus je terminus technicus vynalezený mým kamarádem a thajským veteránem Petrem P. Pičus označuje mladé muže ze západní Evropy, Austrálie a USA na dovolené typu "vyhodíme si s kucíma z kopejtka". Pičusové ze střední a východní Evropy jsou vzácní, protože na to správné pičusovství nemají peníze.

Pičusové se dělí na poddruhy Pičus obecný (Pitchus gonnorhea) a Pičus thajský box (Pitchus Muay Thai). Oba druhy jsou si nicméně k nerozeznání podobné: typickými znaky jsou na místním tržišti zakoupené tílko s nápisem "Chang", "I love Thailand" nebo "Muay Thai" a trenýrky Fairtex, což je thajsko-americká značka vybavení a škol Muay Thai, dále pak bohaté tetování, mohutné svaly a v případě sub-poddruhu Pitchus gonnorhea hipsta ještě mohutný vous. Zvukový projev tvoří primárně plácání žabek o chodila, nadšené povykování a plácání po zádech s výkřiky "mate". Nevím, čím to je, ale v Bangkoku se vyskytují prakticky výhradně bílí mladí muži, kteří vypadají, že bydlí v posilovně. Vtipné na tom ovšem je, že to nikoho nezajímá - cílovou skupinu, tj. čtyřicetikilové Thajky, metrák hovězího na steroidech logicky upřímně děsí.

Behaviorálními znaky pičuse je arogance, nerespektování místních kulturních zvyklostí, nehynoucí nadšení z nízkých cen a pocit, že si může všechno dovolit. Ve dne proklusává ve skupině okolo památek se špejlí s kusem chobotnice v ruce či spí; poddruh Pitchus Muay Thai na střídačku spí a trénuje ve více či méně na turisty zaměřeném gymu. V noci pak skupiny pičusů vyráží za objevy legendárních magických hlubin thajského erotického průmyslu. Primárním cílem je pochopitelně sbalit Thajské děvče na silný kalifornský přízvuk, mohutný biceps a šarm, protože je logické předpokládat, že osmičlená skupina nadržených mladých mužů v Bangkoku narazí na nadrženou osmičlenou skupinu mladých žen. Výprava typicky províří středem megapole v tuktucích, získá nějakou tu novou kérku, zkonzumuje další chobotnice na špejli, osmdesát čtyři piv a skončí poté bohatší o historku, jak si Jimmy nebo Sven přivedli domů tu holku s parádníma šestkama a všechno super a pak jí stáhnul kalhotky a on to byl tyvole chlap, hahahahahaha.

Na druhou stranu - kdo z nás nebyl ve dvaceti Pičusem, že...

JÍDLO V THAJSKU - DÍL PRVNÍ

Je vynikající. Samozřejmě. To si shrneme jednou větou a půjdeme dál.

Má to totiž takříkajíc svá zákoutí a vrstvy.

Thajci milují své jídlo, nemohou bez něj být a konzumují ho běžně pětkrát denně, od snídaně po druhou večeři. Lokální pokrmy jsou samozřejmě vynikající, ale tím vás nebudu unavovat. Zajímavější je situace, kdy už nemůžete Phad Thai ani vidět a toužíte po domovském či cizokrajném menu.

V místních hotelech a hospodách sice jsou k dostání kontinentální snídaně, ať už po britsku nebo francouzsku, s americkým nádechem či bez něj (párky slaninka vajíčka omelety toasty marmeláda máslo -mmm, cítíte to?-, a k tomu obvykle slušná káva a mizerný čaj a skvělý místní džus či ovoce), nicméně jsou určeny výhradně turistům a k dispozici za na místní poměry vysokou cenu.

Další past je nestražena těm, kteří si rádi dají po ránu něco sladkého. Během vrcholu britské koloniální rozpínavosti totiž došlo ke vskutku otřesnému incidentu: nějak se smíchala tajemná zákoutí kantonské kuchyně s temnou stranou britské síly a vznikla vražedná kombinace sladkého pečiva se slanou náplní. Výsledné skvosty produkované pohříchu již více než 100 let a kupované zřejmě lidmi bez chuťových buněk jsou sice k dostání především v Šanghaji a Hong Kongu, ale prostřednictvím japonských a čínských pekáren se propašovaly až do thajských velkoměst a pachájí zde svou gastrogenocidu. Človek neznalý poměrů si tak může omylem odnést cosi jako vánoční dárek, který jste nikdy nechtěli dostat: v nenápadných sladkých máslových bulkách se ukrývají zapečené párky; v makovkách slanina a špenát. Čokoládové briošky a koblihy nejsou čokoládové, ale vyřine se z nich příšernost zvaná bean curd, což je hezky řečeno sladko-slaná fazolová pasta; ošklivě řečeno to vypadá jako výkal, voní to jako výkal, konzistencí to připomíná výkal, chutná to jako výkal a je to fazolová pasta. K mání je croissant s jásavě zeleným a kim-čun-ovsky červeným želé. Tuto elitní sestavu zde běžně dostupného pečiva doplňuje nanicovatý toustový chléb a dorty v plastových krabičkách, jejichž barvy zcela jasně varují, že konzumace způsobuje toxoplazmózu, těhotenství a šedý zákal – Thajci je s oblibou kupují dětem pro zpestření večeře. Jinak Asiaté pečivo prakticky nejí, což je jejich velké štěstí, protože jejich gastrointestinální soustava na to není stavěná.

Čech, a nejen on, často zatouží po trojkombinaci chleba s máslem, salám, sýr. Je to trošku jako s popisem marihuany v Pulp Fiction: je těžký to najít. Ještě těžší je to vlastnit. O lokální zásobování vším od vložek přes párek na špejli po kredit do mobilu se starají řetězce 7/11 a Family Markt (každých sto metrů se vyskytující večerky, jež jsou centrem obchodu a kultury), ovšem v nich se tento artikl nevyskytuje vůbec. V místním Tesco (Tesco Lotus) je kategorii “mléčné výrobky” věnována jedna, slovy jedna, číslicí 1, lednice. V ní je 90 % zabráno sojovým a kokosovým mlékem a toufu. Nicméně v luxusních řetězcích Villa Market a TOPS je sýr k dostání, a to vynikající kvality, ale za cenu přibližně dvakrát vyšší než v ČR, a to hovoříme o sýrech u nás ceněných na 200, 300 Kč za 100 g. Obdobně je to se šunkou a salámy: pancetta a prosciutto k dispozici, a to přímo z Itálie, ovšem malá poptávka a dovozní náklady vyúsťuje v tak vysoké ceny, že vynikající celá pečená ryba s rýží a salátem v pouliční restauraci je přibližně 4x levnější než klasická večeřová  sestava “chleba s máslem a něco na to” za řekněme bratru 400 Kč. Variantou je salám vyrobený v Thajsku (obvykle v nějakém joint-venture s evropskými výrobci), připomíná vzhledově junior. Cokoli připomínající salám junior se snažím už nikdy v životě nepozřít v jakékoli variantě, takže recenzí neposloužím.

Nicméně zatoužíte-li, hnáni ekonomickým pudem sebezáchovy, po staromládenecké šup tam – šup sem večeři, mám pro vás překvapivé řešení. Veden vštípenou židovskou spořivostí a zároveň zvědavostí, rozhodl jsem se okusit místní hotové pokrmy prodávané v již zmiňované večerce 7/11 v cenovém rozsahu 25-40 BHT za plastovou mističku rýže+”maso v něčem” či “nudle s něčim”. Tato jídla se totiž kupodivu připravují poměrně blízko místu prodeje a sem tam ještě misky ještě hřejí (tedy doufám, že to není tím, že by na nich prodavačky na střídačku seděly jako na vejcích). Koupil jsem zkusmo dvě a k mému nesmírnému překvapení bylo jídlo… vynikající. Pečlivě jsem prostudoval příbalový leták, abych vás případně ochránil před glutamátem a éčky, a jelikož byl až na “150 g” kompletně v thajštině, mohu zodpovědně prohlásit, že u mě naprosto v pořádku.

V druhém díle jídelního speciálu se podíváme na vegetariánskou stravu a termín “mai ped krap”, tedy “prosím ne/málo pálivé”. S tímhle termínem je tu totiž bžunda.

Powered by Squarespace. Home and section backgrounds images by Chris Schultz.