Social Media & Life in Thailand

A humble blog of a Czech guy working with Social Media and living in Bangkok, Thailand.

Starting my 14th year of delivering the commercial messages of all kinds using Digital Media. I have used Social Media before they were called Social Media, and I wonder every day about the miracle of the real-life human-to-human connections enhance by technology.

Filtering by Tag: Bangkok

TYPOLOGIE TURISTŮ V THAJSKU

Do Thajska přijíždí ročně skoro 27 000 000 turistů a většina z nich se zdrží několik dní v hlavním městě, aby poté vyrazila buď za mořem, nebo na sever do provincie Chiang Mai. Pojďme se podívat na jejich typologii.

Starší turistický pár

Poměrně respektovaný druh, obvykle ubytovaný v luxusním hotelu v centru, navštěvující typická turistická místa a využívající bohaté nabídky masáží a lázní. Je zajímavé pozorovat, jak se zralé západní ženy vyrovnávají se vzhledem a fyzickou kondicí thajských vrstevnic, zatímco se jejich manželům každým dnem protahuje obličej do smutnější a smutnější grimasy pokaždé, když porovnají svou manželku z kategorie light-heavyweight s thajskou šedesátnicí štíhlou jako proutek pohazující metrovou lesklou černou kšticí nebo minou statného Helmuta z Frankfurtu, jak supí domů s thajskou vnučkou po boku.

Mladý turistický pár

Nejoblíbenější terč všech šejdířů. Zatímco on se snaží bojovat s nekončícím předražováním a turistickými pastmi v podobě falešných průkazů, zavádějících informací a dvojích cen pro místní a turisty, ona se dojímá nad sirotčinci, uprchlíky z Barmy a žebráky z Laosu a prohlíží nabídku látek, peněženek, drobných šperků a dalších "rukodělných lokálních výrobků" dovezených z Číny.

Nutno dodat, že s postupující genderovou vyvážeností přibývá žen, které srdnatě bojují s nekončícím předražováním a turistickými pastmi v podobě falešných průkazů, zavádějících informací a dvojích cen pro místní a turisty, zatímco on se dojímá nad sirotčinci, uprchlíky z Barmy a žebráky z Laosu a prohlíží nabídku látek, peněženek, drobných šperků a dalších "rukodělných lokálních výrobků" dovezených z Číny. Typický úkaz u mladých párů ze Švédska.

Ruská rodina

Děsivý typ, který nikdo nemá rád, ale všichni chtějí jejich peníze. Jak poznamenala manažerka nejmenovaného hotelu, "Neměli jsme rádi Číňany, ale pak přijeli Rusové...". S typickým smyslem pro respekt k lokální kultuře Rusové vyžadují, aby kamkoli přijedou, vzniklo malé Rusko; již tak hrůzostrašnou Pattayu proměnili během pár let v Krym. Thajci na ulicích Pattayi a Phuketu pokřikují na kolemjdoucí "Davaj, davaj" a personál v místních podnicích se již vyměnil za rodáky z Voroněže. Celá situace podle mě skončí regulérní válkou o noční podniky mezi thajskou a ruskou mafií, čemuž se už teď snaží aktuálně vládnoucí armáda zamezit zásadním zpřísněním vízové politiky. Držím jim palce.

Pravdoláskaři z Kao San Road

Kao San Road má zajímavou historii, která se začala psát v roce 1982, respektive 2525 podle thajského kalendáře. V tento rok se šťastným číslem se z rozkazu Jeho veličenstva v Bangkoku odehrála řada oslav dvousetletého výročí založení hlavního města (resp. jeho přesun z Ayutthayi) v podobě velkolepých představení, průvodů a barvitých náboženských procesí. Celá akce odstartovala boom vnímání Bangkoku coby turistické destinace a hlavní město zažilo to, co aktuálně prožívá Barma: akutní nedostatek ubytovacích zařízení. Nízkorozpočtoví cestovatelé přesvědčili domkáře v ulicích okolo paláce, především pak právě na Kao San Road, aby je ubytovali - a změnili tak tuto ospalou ulici v turistické eldorádo a původní dva majitele podniků v miliardáře.

Moje teorie vzniku Kao San Road vypadá kapánek jinak. Jde o cosi jako filmové kulisy imitující skutečné Thajsko, v němž aktéři figurují jako herci a hrají své role podle scénáře, který napsali autoři průvodce Lonely Planet. Režisér a dramaturg si přečetli, že Siam má vypadat jako systém pouličních jídelen nabízejících výhradně Phad Thai a Som Tam, dřevěné boudy, tetovací salóny, škola thajského boxu, obchůdky a stánky s dřevěnými korálky a batikou, indická "Radži Hugo Boss" krejčovství, pouliční kejklíři, věštci, tuk-tukáři a masáže. Pražská paralela by vypadala tak, že byste se ubytovali a nikdy nevyšli z areálu pražského hradu, kam by obyvatelé dostavěli tucet žižkovských hospod, orloj, model Českého Krumlova, Darling Cabaret, sprosté taxikáře, obchod s matrjoškami, pimprlové divadlo a šraml z Karlova Mostu.

Courtesy of the image: images.cdn.fotopedia.com

Courtesy of the image: images.cdn.fotopedia.com

Toto panoptikum přitahuje turisty-pravdoláskaře, tedy batikované "jsem vegan - fair-trade - ó bože pásmo Gaza - stop jaderné energii" sluníčkové lidi. Kao San Road víří zelenohnědými sukněmi, dredy a khmérskými šálami zakoupenými při výletu na Angkor; klape vrstvami dřevěných náhrdelníků a cinká činkami v uších a nosech. Mezi dočasnými obyvateli probíhá závod o nalezení co nejmenší a nejlevnější cimry a podle mého švédského souseda Lennyho, kterému v budoucnu věnuji část blogpostu, také soutěž bez rozdílu vah a pohlaví o to, kdo se déle nemyl a neholil.

Škorpioni na špejli jsou typickým artiklem Kao San Road. Thajci škorpiony NEJÍ. Kupují si je pouze podnapilí turisté a majoritu příjmu prodejců tvoří 20 THB poplatek za fotografii, nikoli prodané zboží.

Courtesy of the image: http://mmmgoodfood.wordpress.com/

Salarymen

Japonští Salarymeni se pohybují po Bangkoku prakticky výhradně v obleku. Jejich uhlazený business casual vzhled pro nezkušené oko zakrývá fakt, že míří za co nejperverznější zábavou, obvykle složenou ze zpěvu karaoke za podpory malých thajských holčiček ve školní uniformě a saké a završené živým obrazem z hentai komiksu. Salarymeni, zejména letos, kdy turistický ruch tvrdě zasáhla politická situace, udržují v chodu celý thajský erotický průmysl; bez nich by se podle mě okamžitě zhroutil. Místní děvčata mají k Japoncům ambivalentní vztah: na jednu stranu je fajn oškubat kunčofta s platem 500 000 Kč měsíčně, na druhou stranu se již dopředu děsí, zda zase budou muset předvádět scénu ze seriálu Sailor Moon a být přitom pomazané wasabi jako minulý týden.

Pičus 

Pičus je terminus technicus vynalezený mým kamarádem a thajským veteránem Petrem P. Pičus označuje mladé muže ze západní Evropy, Austrálie a USA na dovolené typu "vyhodíme si s kucíma z kopejtka". Pičusové ze střední a východní Evropy jsou vzácní, protože na to správné pičusovství nemají peníze.

Pičusové se dělí na poddruhy Pičus obecný (Pitchus gonnorhea) a Pičus thajský box (Pitchus Muay Thai). Oba druhy jsou si nicméně k nerozeznání podobné: typickými znaky jsou na místním tržišti zakoupené tílko s nápisem "Chang", "I love Thailand" nebo "Muay Thai" a trenýrky Fairtex, což je thajsko-americká značka vybavení a škol Muay Thai, dále pak bohaté tetování, mohutné svaly a v případě sub-poddruhu Pitchus gonnorhea hipsta ještě mohutný vous. Zvukový projev tvoří primárně plácání žabek o chodila, nadšené povykování a plácání po zádech s výkřiky "mate". Nevím, čím to je, ale v Bangkoku se vyskytují prakticky výhradně bílí mladí muži, kteří vypadají, že bydlí v posilovně. Vtipné na tom ovšem je, že to nikoho nezajímá - cílovou skupinu, tj. čtyřicetikilové Thajky, metrák hovězího na steroidech logicky upřímně děsí.

Behaviorálními znaky pičuse je arogance, nerespektování místních kulturních zvyklostí, nehynoucí nadšení z nízkých cen a pocit, že si může všechno dovolit. Ve dne proklusává ve skupině okolo památek se špejlí s kusem chobotnice v ruce či spí; poddruh Pitchus Muay Thai na střídačku spí a trénuje ve více či méně na turisty zaměřeném gymu. V noci pak skupiny pičusů vyráží za objevy legendárních magických hlubin thajského erotického průmyslu. Primárním cílem je pochopitelně sbalit Thajské děvče na silný kalifornský přízvuk, mohutný biceps a šarm, protože je logické předpokládat, že osmičlená skupina nadržených mladých mužů v Bangkoku narazí na nadrženou osmičlenou skupinu mladých žen. Výprava typicky províří středem megapole v tuktucích, získá nějakou tu novou kérku, zkonzumuje další chobotnice na špejli, osmdesát čtyři piv a skončí poté bohatší o historku, jak si Jimmy nebo Sven přivedli domů tu holku s parádníma šestkama a všechno super a pak jí stáhnul kalhotky a on to byl tyvole chlap, hahahahahaha.

Na druhou stranu - kdo z nás nebyl ve dvaceti Pičusem, že...

THAJSKÁ DOPRAVA ANEB TAXI, TUK-TUK, BTS

Doprava v Bangkoku je zábavnou činností, která má své rituály.

Tak především se v Bangkoku prakticky nedá chodit pěšky. Podobně jako v Game of Thrones, i zde figurují bílí chodci, kteří jsou jediní, kdo se denně pouštějí do marného boje s bangkokskými chodníky. Za nesouhlasného, soustrastného či užaslého pohledu Thajců, prostě asi jako kdybyste pozorovali někoho spravovat si vlastní brzdy u auta, zakopávají turisté o výmoly, šlapou do děr po kanálech, zahákávají se o kořeny stromů trčících z chodníku a o centimetry se vyhýbají nádobám s vřícím olejem, připravených na jarní závitky. Kromě přírodních překážek je drobným zádrhelem fakt, že po chodníku se zcela běžně jezdí na mopedu, a to obvykle ve směru vašeho pohybu, tj. skůtr vás srazí zezadu. Veselici na "chodníku" pak doplňuje fakt, že Thajci se při chůzi chovají jako české ženy středního a vyššího věku v úzké uličce supermarketu - čili jako po požití koktejlu ze sedativ a LSD. O tom, že se je marně snažíte už kilometr předejít, nemají ani tušení. Jelikož sami mají dost svých starostí s kličkováním, ohled na vás neberou žádný. Pokud jednou pustíte dav z boku či čelně, budete pak dlouho, dlouho čekat. Pravidla typu "vycházející má přednost" nikde v Bagkoku neplatí. Vyšším mužům se pravidelně stává, že pod jejich paží opřenou o otevírané dveře se do místnosti plazí Thajec či Thajka, nešťastníci umožňující disciplinovaně výstup z BTS (metra) svým vlastním vykročením z vagónu jsou obvykle za odměnu rozdrceni davem a končí s konsternovaným výrazem vytlačeni na peron, aby čekali na další soupravu. Zvláštním rysem mumraje je ovšem pravidlo, že se na vás všichni tlačí takřka něžně - ale častěji to bývá zpocený Thajec než snědá kráska, takže se neradujte.

Když tak mluvíme o BTS: jde o místní "skytrain" postavený Francouzi a poté šikovně znárodněný Thajci. Inu, se zahraničními investicemi je třeba umět zacházet. BTS je rychlý, pohodlný a poměrně drahý způsob dopravy. Ono je to třicet bahtů sem a čtyřicet tam, a najednou zjistíte, že zaprvé je BTS dražší než pražská MHD, a zejména ve vyšším počtu osob výrazně dražší (a ovšem taky rychlejší) než taxi. Nicméně je možné zakoupit jednodenní jízdenku, jednoduché a funkční, 130 BTH, platná do konce provozu (dle stanice až k jedné ráno). Podobně jako thajské místnosti, i BTS je samozřejmě patřičně vymražená klimatizací, čili slouží jako oáza vysychání, či spíše vymrzání potu z tělních záhybů a oděvu. Za parného deštivého dne pak může sloužit jako vhodný nástroj k získání jednoho dne až týdne volna prostřednictvím zánětu horních cest dýchacích.

Mumraj je samozřejmě přenesen i na vozovku. Zácpa alias "rót dtit" je denním bangkokským koloritem a spolu s jídlem a vedrem jedním z hlavních témat thajské fatické komunikace. Desetitisíce zvolna se sunoucích aut mj. determinují rozptyl plánovaného času schůzí, randez vous a dostaveníček - půlhodina je takovou rozcvičkou a pro Thajce není problém přijít o dvě hodiny později, než jste se domluvili. Slovník telefonního hovoru na téma "kde jsi" s Thajcem/Thajkou je:

  • jsem na cestě = ještě jsem doma
  • jsem v zácpě = jsem běžně i hodinu a půl od místa srazu a usedám do dopravního prostředku
  • můžeme schůzi o hodinu posunout = právě jsem se probudil/a

Plus typizovaný dialog:

a: "V kolik se sejdeme?"

b: "Kde jsi teď?"

a: "Na co potřebuješ vědět, kde jsem teď? V kolik se sejdeme?"

b: "Kde jsi teď?"

- opakujte 27x.

Zácpa pochopitelně vychází z šíleného počtu obvytel Bangkoku, který podle některých počtů přesahuje počet obyvatel bývalého Československa, ovšem svůj podíl má i příšerná úroveň místních řidičů. Jinak milí a usměvaví Thajci jako by při usedání za volant prodělávali lobotomii. Po Bangkoku se naprosto běžně jezdí ve více pruzích, než kolik jich architekt zamýšlel, řada vozidel se pohybuje kilometry rovně s blinkrem na tu či onu stranu, řidiči volně přejíždějí z pruhu do pruhu bez ukazatele či ještě lépe s ukazatelem na opačnou stranu, než kam zahnou, a aplikují hlavní české silníční pravilo "Nepustit!!!". Chodec je ve vozovce obtížným hmyzem. Pohled z očí do očí s řidičem neznamená vůbec nic - nezastaví, obvykle ani nepřibrzdí. Při přebíhání silnice se vám prostě nesmí nikdy nic stát - už škobrtnutí je o život. O to překvapivěji se velmi tolerují motocykly a mopedy, zejména mototaxikáři, ti projíždějí všudy přítomnou zácpou poměrně hladce. Mototaxikáři jsou skvělým dopravním prostředkem; jejich skupiny provádějí obvykle cosi jako flotila malých plavidel okolo mateřské letadlové lodi, v tomto případě tedy kroužení okolo nejbližší stanice BTS. Ne že by vás nevzali i na druhý konec Bangkoku - to by ale vyžadovalo plynovou masku, železný rozkrok a flegmatickou náturu. Každopádne ovšem sedět vzadu na mopedu chce v Bangkoku pevné nervy.

The image courtesy of Christopher Schultz: http://instagram.com/p/hAvPujNL3x/ 

The image courtesy of Christopher Schultz: http://instagram.com/p/hAvPujNL3x/ 

Vtipným prvkem megapole jsou tzv. tuk-tuky. Autoři průvodce Lonely planet tuk-tukářům ročně naženou do náruče miliony turistů coby autentický thajský zážitek. Ve skutečnosti už tímto hybridem mezi povozem a motocyklem jezdí po městě prakticky výhradně turisti (můj známý nedávno zjistil, že jeho sedmiletý syn v životě tuk-tukem nejel, a tak ho vzal v neděli na exkurzi). Tuk-tuk je pro moderní Bangkok naprosto nesmyslným dopravním prostředkem - na proplétání se zácpou je přílš velký, takže se vleče úplně stejně jako taxi, sedíte ovšem lapeni uvnitř bez klimatizace a přesně v té správné výšce u výfuku autobusu či náklaďáku, který ovšem vedle vás může jet i půl hodiny. Tuk-tukáři okrádají cizince s bravurou pražských taxikářských gangů ze Staroměstského náměstí (mohli by si uspořádat workshop s názvem "Jak získat tisíc korun na kilometr") a jako přidruženou výrobu nabízejí odvoz do hnízd lásky, k prodejcům šuntu, happy-end masážím či drogovým dealerům.

Prostě na tuk-tuk zapomeňte a mávněte na taxi. Poměr je zde přibližně dvě vozidla taxi na jednoho Thajce a podobně jako např. v Pekingu či New Yorku jezdí po Bangkoku výhradně barevně odlišené vozy taxi s taxametrem (jinými slovy to jde v každé banánové republice, jen ne v Praze). Jízda s taxametrem se otevírá kouzelným souslovím "Phom ja bpai ...", naopak nesmyslně předražené smluvní jízdné se zajišťuje angličtinou se silnými americkým přízvukem a prstem zapíchnutým v Lonely planet nataženým k řidiči, který buď neumí číst latinku, nebo neumí číst vůbec.

Ale nakonec se tam dostanete, nebojte. Hlavně se usmívejte!

Powered by Squarespace. Home and section backgrounds images by Chris Schultz.