Social Media & Life in Thailand

A humble blog of a Czech guy working with Social Media and living in Bangkok, Thailand.

Starting my 14th year of delivering the commercial messages of all kinds using Digital Media. I have used Social Media before they were called Social Media, and I wonder every day about the miracle of the real-life human-to-human connections enhance by technology.

Filtering by Tag: Thajsko

O Thajkách! Díl první – profesionální amatérky

Následující trilogie nepopisuje životní svazky bílých mužů s thajskými ženami toho typu, kdy mladý cizinec přijal v Thajsku práci, pak se natrvalo usadil, zakořenil a pojal sobě rovnou ženu. Samozřejmě, takových je celá řada a jsou stejné jako všude jinde na světě – veselé i smutné, končící záhy nebo až dokud je smrt nerozdělí. Ale ty nejsou thajsky typické a tohle je vyprávění o Thajsku. Nutno dále předeslat, že se v následujících odstavcích dočtete řadu polopravd, náznaků, faktů dovedně smíchaných s osobními názory, vět skandálních i nudných, logických i navzájem si protiřečících. Nevím, čemu se divíte: řeč bude přeci o ženách a ty jsou, jak známo, nevyzpytatelné. Tak tedy: o Thajkách!

Thajky jsou krásné, ano. Ovšem dvojnásob u nich platí příměr k tropické bouři: když přicházejí, jsou vlahé, voňavé a čechrají vám vlasy (mně teda hned z několika důvodů ne). Když odcházejí, berou s sebou auta, domy...

Jmenujete se John O'Shea. Táhne vám na šestapadesát. Žijete v malém domku po matce na předměstí Kingston upon Hull. Na šest stop a kousek palce vážíte metrák, tedy vážil jste před osmi lety, když jste do naposledy zkoušel. Máte na každém oku po dioptrii, vysoký tlak, křečové žíly a před bouřkou, když klesne tlak, tak jste na umření. Když se otočíte za ženou, občas nemůžete dát hlavu nazpátek. Jste nezaměstnaný - naspořil jste něco z odstupného od zkrachovalého MG Rover, když vás vylili, a sem tam vypomáháte v místní hospodě. Váš největší úspěch za posledních deset let je výhra čtyřiceti liber v šipkách a postup Hullu do finále FA Cupu. Na rande jste byl naposledy, když padla Berlínská zeď, a nějak už nevíte, jak se to vlastně dělá. Jednou jste to zkoušel na Irene z prádelny, ale vysmála se vám. Kdybyste umřel, kamarádi z hostince O'Flann by dali do místních novin několikařádkové "s lítostí oznamujeme" a tím by to zhaslo.

Stereotyp o krásných Thajkách se jistě zakládá na pravdě; ovšem dívky a ženy ze střední a východní Evropy, Blízkého a Středního východu, Jižní Ameriky a mnoha dalších exotičtějších zemí jsou krásné neméně, navíc náš region skýtá půvab takříkajíc mnoha velikostí, odstínů, křivek, tvarů, přístupů, odstupů, stylů, způsobů a rytmů, zatímco krásná Thajka je vždy černovlasá, vždy subtilní a do nedávného zdejšího raketového vzestupu plastické chirurgie vždy chlapecký typ alias prkno. Zatímco tedy Čech, Slovák, Gruzínec či Libanonec v Thajsku uznale pokyvuje, Brit, Australan či Holanďan v nelíčeném úžasu zírá, či, jedná-li se o pičuse, nadšeně hýká, povykuje a poplácává. Nicméně Thajky mají jeden výrazný rys, který je odlišuje od klasické holky české, hezké: důraz na feminnost. Thajky svou ženskost doslova pěstují. Do vínku dostávají přirozenou štíhlost, většina z nich na ní ale tvrdě pracuje. Jídlo je sice i pro mladá děvčata, stejně jako pro všechny ostatní Thajce a Thajky, náboženství, a oproti salátomilným evropským modelkám je radost je při jídle radost pozorovat, ale hlídají se. Ženy všeho věku se rády staví do role opečovávajících submisivních panenek oděných ve zlatých lodičkách s kabelčičkami Louis Vuitton (de Patpong) a hrají u nás již téměř zapomenuté hry na lovenou oběť. Thajkám zatím nikdo nevysvětlil, že si musejí hrát i s angličáky a nosit modrou, protože jinak prožijí genderově nevyvážené dětství, a stereotypy se nadšeně podporují: především o častých svátcích spatříte na ulicích roztomilé čtyřleté thaječky v omračujícím způsobem nevkusných disneyovských kostýmcích princezniček, Sněhurek, Popelek a víl s růžovými taštičkami svíranými v prstíčkách s namalovanými nehtíčky. Jejich maminky mají pleť vylepšenou veškerou dostupnou bělicí kosmetikou, vycpané košíčky, nalepené řasy, obarvené vlasy a rudé rty. Do rejstříku zkrášlovacích pomůcek nedávno přibyla plastika, a rovný nos a dmoucí ňadra jsou dnes povinnou výbavou každé příslušnice střední třídy, opatřované s lehkostí, s jakou se dříve chodilo k holiči. Exteriér doplňuje patřičně feminní projev: Thajky v drtivé většině případů vůbec nepijí alkohol a na veřejnosti nikdy nekouří – oboje je výsadou “padlých žen” jako u nás za časů pánu ze Čtyřky a Jedové chýše. Striktní výchovou doma, ve škole a tlakem společnosti jsou nuceny se slušně chovat a vyjadřovat. Na tento fakt jsem si nedávno vzpomněl při své návštěvě českých hor, vyslechnuv mimoděk dobrou radu jedné dospívající snowboardistce druhé, že “musí víc tlačit na tu zadní, nebo se rozjebe jak piča.”

Pak ale místní pumpař Collin jednoho večera s očima navrch hlavy vyprávěl o pohádkové zemi jménem Thajsko, plné krásných snědých dívek s vlasy jako havran, očima jako mandle a tělem jako rumunská gymnastka. Tvrdil, že se ve městě zvaném Pattaya stačilo posadit na barovou sesli a slétaly se nad ním dvacetileté děvy jako kondoři na mršinu, a to navzdory faktu, že Collin jako mršina vypadá. K tomu přidal pár fotografií a historku na téma rty protahující medicimbal zahradní hadicí, a den nato jste si koupil letenku.

Česká děvčata na jednom z častých večírků

Česká děvčata na jednom z častých večírků

Thajský sen

Jste krásná. Dlouhé nohy se jemně vlní v krátké sukýnce, dvojice ňader v rozpuku se s každým krokem pohupuje, zuby se blýskají a hříva vlaje. Svět je krásný, všichni muži jsou milí, pouští vás sednout a ve froně dopředu a sem či tam, tu sleva, tu svezení, tu zážitek, tu telecí pod pultem. Nikdy nemůžete pochopit ten ohromující moment úžasu, který v Thajsku potkal miliony mužů. Na co vy jste si od dvanácti let zvykala evolucí, prodělá zde farang pětminutovou revolucí. Vybavte si Hrabalovy postavy ze Slavností sněženek. Podívejte se na monolog Tylora Durdena z Fight Clubu. Věnujte chvilku pozornosti tomu otylému čtyřicátníkovi, co na Národní sváří koleje, vyhaslému řidiči autobusu, plešatému instalatérovi, co přišel, paninko, spravit ten kohoutek. Představte si jejich svět - nikdo se neusmívá. Nikdo se neotáčí. Telecí už dostala ta kočka před nimi ve frontě. Už pochopili, že Monika Belucci z plakátu, co vylepili v pětadvaceti, je stejně vzdálená jako Lamborghini, co vylepili v osmnácti: nikdy nebude. Jsou tlustí, neohrabaní, chudí, mají ponožky v sandálech a chlupy v nose. Pak přijedou na dovolenou do Thajska… a tady se rozkydlá bledost mění v královský odstín, průměrná německá měsíční mzda v roční rozpočet rodiny, Angličtina v symbol letenky do vysněné země jménem Evropa, v thajské představě ráj, u něhož jsou místopisné názvy typu Švýcarsko a Rumunsko jednolitým synonynem pro rodiště kráčejících bankomatů. Průměrný přístavní dělník poprvé od střední školy vyvolává zájem. A je tím tak vyvedený z míry, že první amorův šíp vypálený exotickou kráskou obvykle proráží jeho slaboučké brnění, zkorodované léty pobytu na větru a dešti. Jinými slovy: platí zde pravidlo trvalé a globálně aplikovatelné: ti, kdo si vybírají, jsou ženy, nikoli muži. Jen na to v Thajsku jdou trochu jinak.

James Chester skóruje ve finále FA Cupu proti Arsenalu. Courtesy of Sky Sports,  source

James Chester skóruje ve finále FA Cupu proti Arsenalu. Courtesy of Sky Sports, source

Usadil jste se v baru na sesli a kde se vzala, tu se vzala, objevila se před vámi. "Hello!" řekla. "Hello!" řekl jste překvapeně. "How are you?" "Fine!" "What's your name?" "John". "I am Ploy, nice to meet you!" "Nice to..." "Where you are from?" "England..." "Á, England! I know England!" Je jí dvacet šest. Má dlouhé havraní vlasy a mandlové oči, přesně jak říkal Colin. Říká, že jste fešák. Naklání se k vám, směje se vašim vtipům, sem tam se dotkne vašeho předloktí, potom, alarmujícím způsobem, stehna. Když s ní později jdete domů, drží vás nežně za ruku. Drží vás za ruku! Je krásná, je dokonalá, je vaše. To, co se pak odehraje ve třech minutách a šesti sekundách na hotelu, je ještě lepší, než když dal ve finále FA Cupu James Chester gól Arsenalu.

Čím si tedy Thajsko vysloužilo zaprvé status Mekky sexuální turistiky a zadruhé místa, kam si muži se šarmem jako Homer Simpson jezdí pro manželky ve věku svých dcer? To si povíme příště.

THAJSKÁ DOPRAVA ANEB TAXI, TUK-TUK, BTS

Doprava v Bangkoku je zábavnou činností, která má své rituály.

Tak především se v Bangkoku prakticky nedá chodit pěšky. Podobně jako v Game of Thrones, i zde figurují bílí chodci, kteří jsou jediní, kdo se denně pouštějí do marného boje s bangkokskými chodníky. Za nesouhlasného, soustrastného či užaslého pohledu Thajců, prostě asi jako kdybyste pozorovali někoho spravovat si vlastní brzdy u auta, zakopávají turisté o výmoly, šlapou do děr po kanálech, zahákávají se o kořeny stromů trčících z chodníku a o centimetry se vyhýbají nádobám s vřícím olejem, připravených na jarní závitky. Kromě přírodních překážek je drobným zádrhelem fakt, že po chodníku se zcela běžně jezdí na mopedu, a to obvykle ve směru vašeho pohybu, tj. skůtr vás srazí zezadu. Veselici na "chodníku" pak doplňuje fakt, že Thajci se při chůzi chovají jako české ženy středního a vyššího věku v úzké uličce supermarketu - čili jako po požití koktejlu ze sedativ a LSD. O tom, že se je marně snažíte už kilometr předejít, nemají ani tušení. Jelikož sami mají dost svých starostí s kličkováním, ohled na vás neberou žádný. Pokud jednou pustíte dav z boku či čelně, budete pak dlouho, dlouho čekat. Pravidla typu "vycházející má přednost" nikde v Bagkoku neplatí. Vyšším mužům se pravidelně stává, že pod jejich paží opřenou o otevírané dveře se do místnosti plazí Thajec či Thajka, nešťastníci umožňující disciplinovaně výstup z BTS (metra) svým vlastním vykročením z vagónu jsou obvykle za odměnu rozdrceni davem a končí s konsternovaným výrazem vytlačeni na peron, aby čekali na další soupravu. Zvláštním rysem mumraje je ovšem pravidlo, že se na vás všichni tlačí takřka něžně - ale častěji to bývá zpocený Thajec než snědá kráska, takže se neradujte.

Když tak mluvíme o BTS: jde o místní "skytrain" postavený Francouzi a poté šikovně znárodněný Thajci. Inu, se zahraničními investicemi je třeba umět zacházet. BTS je rychlý, pohodlný a poměrně drahý způsob dopravy. Ono je to třicet bahtů sem a čtyřicet tam, a najednou zjistíte, že zaprvé je BTS dražší než pražská MHD, a zejména ve vyšším počtu osob výrazně dražší (a ovšem taky rychlejší) než taxi. Nicméně je možné zakoupit jednodenní jízdenku, jednoduché a funkční, 130 BTH, platná do konce provozu (dle stanice až k jedné ráno). Podobně jako thajské místnosti, i BTS je samozřejmě patřičně vymražená klimatizací, čili slouží jako oáza vysychání, či spíše vymrzání potu z tělních záhybů a oděvu. Za parného deštivého dne pak může sloužit jako vhodný nástroj k získání jednoho dne až týdne volna prostřednictvím zánětu horních cest dýchacích.

Mumraj je samozřejmě přenesen i na vozovku. Zácpa alias "rót dtit" je denním bangkokským koloritem a spolu s jídlem a vedrem jedním z hlavních témat thajské fatické komunikace. Desetitisíce zvolna se sunoucích aut mj. determinují rozptyl plánovaného času schůzí, randez vous a dostaveníček - půlhodina je takovou rozcvičkou a pro Thajce není problém přijít o dvě hodiny později, než jste se domluvili. Slovník telefonního hovoru na téma "kde jsi" s Thajcem/Thajkou je:

  • jsem na cestě = ještě jsem doma
  • jsem v zácpě = jsem běžně i hodinu a půl od místa srazu a usedám do dopravního prostředku
  • můžeme schůzi o hodinu posunout = právě jsem se probudil/a

Plus typizovaný dialog:

a: "V kolik se sejdeme?"

b: "Kde jsi teď?"

a: "Na co potřebuješ vědět, kde jsem teď? V kolik se sejdeme?"

b: "Kde jsi teď?"

- opakujte 27x.

Zácpa pochopitelně vychází z šíleného počtu obvytel Bangkoku, který podle některých počtů přesahuje počet obyvatel bývalého Československa, ovšem svůj podíl má i příšerná úroveň místních řidičů. Jinak milí a usměvaví Thajci jako by při usedání za volant prodělávali lobotomii. Po Bangkoku se naprosto běžně jezdí ve více pruzích, než kolik jich architekt zamýšlel, řada vozidel se pohybuje kilometry rovně s blinkrem na tu či onu stranu, řidiči volně přejíždějí z pruhu do pruhu bez ukazatele či ještě lépe s ukazatelem na opačnou stranu, než kam zahnou, a aplikují hlavní české silníční pravilo "Nepustit!!!". Chodec je ve vozovce obtížným hmyzem. Pohled z očí do očí s řidičem neznamená vůbec nic - nezastaví, obvykle ani nepřibrzdí. Při přebíhání silnice se vám prostě nesmí nikdy nic stát - už škobrtnutí je o život. O to překvapivěji se velmi tolerují motocykly a mopedy, zejména mototaxikáři, ti projíždějí všudy přítomnou zácpou poměrně hladce. Mototaxikáři jsou skvělým dopravním prostředkem; jejich skupiny provádějí obvykle cosi jako flotila malých plavidel okolo mateřské letadlové lodi, v tomto případě tedy kroužení okolo nejbližší stanice BTS. Ne že by vás nevzali i na druhý konec Bangkoku - to by ale vyžadovalo plynovou masku, železný rozkrok a flegmatickou náturu. Každopádne ovšem sedět vzadu na mopedu chce v Bangkoku pevné nervy.

The image courtesy of Christopher Schultz: http://instagram.com/p/hAvPujNL3x/ 

The image courtesy of Christopher Schultz: http://instagram.com/p/hAvPujNL3x/ 

Vtipným prvkem megapole jsou tzv. tuk-tuky. Autoři průvodce Lonely planet tuk-tukářům ročně naženou do náruče miliony turistů coby autentický thajský zážitek. Ve skutečnosti už tímto hybridem mezi povozem a motocyklem jezdí po městě prakticky výhradně turisti (můj známý nedávno zjistil, že jeho sedmiletý syn v životě tuk-tukem nejel, a tak ho vzal v neděli na exkurzi). Tuk-tuk je pro moderní Bangkok naprosto nesmyslným dopravním prostředkem - na proplétání se zácpou je přílš velký, takže se vleče úplně stejně jako taxi, sedíte ovšem lapeni uvnitř bez klimatizace a přesně v té správné výšce u výfuku autobusu či náklaďáku, který ovšem vedle vás může jet i půl hodiny. Tuk-tukáři okrádají cizince s bravurou pražských taxikářských gangů ze Staroměstského náměstí (mohli by si uspořádat workshop s názvem "Jak získat tisíc korun na kilometr") a jako přidruženou výrobu nabízejí odvoz do hnízd lásky, k prodejcům šuntu, happy-end masážím či drogovým dealerům.

Prostě na tuk-tuk zapomeňte a mávněte na taxi. Poměr je zde přibližně dvě vozidla taxi na jednoho Thajce a podobně jako např. v Pekingu či New Yorku jezdí po Bangkoku výhradně barevně odlišené vozy taxi s taxametrem (jinými slovy to jde v každé banánové republice, jen ne v Praze). Jízda s taxametrem se otevírá kouzelným souslovím "Phom ja bpai ...", naopak nesmyslně předražené smluvní jízdné se zajišťuje angličtinou se silnými americkým přízvukem a prstem zapíchnutým v Lonely planet nataženým k řidiči, který buď neumí číst latinku, nebo neumí číst vůbec.

Ale nakonec se tam dostanete, nebojte. Hlavně se usmívejte!

Powered by Squarespace. Home and section backgrounds images by Chris Schultz.