Social Media & Life in Thailand

A humble blog of a Czech guy working with Social Media and living in Bangkok, Thailand.

Starting my 14th year of delivering the commercial messages of all kinds using Digital Media. I have used Social Media before they were called Social Media, and I wonder every day about the miracle of the real-life human-to-human connections enhance by technology.

Vzpomínky na Advertures

Září 2006. Hledám práci ve velkém světě velkých reklamních agentur. Zatímco obesílám Client Service Directory svým HR oběžníkem, zvoní mi telefon. "Tady je Šárka z Advertures, viděla jsem váš inzerát... Nechtěl byste se stavit na pohovor?" Upřímně řečeno, nechtěl. Chtěl jsem do Leo Burnett, Ogilvy, McCannů, MarkBBDO... Ale tak co už...

Láďa Trpák mi jako úplně první větu mezi dveřmi řekl "Nějak nakrátko, ne?", což pravděpodobně není zcela v souladu s příručkami z Grady a sekcí pracovního práva "interview s mrzáky", když mluvíte s někým, kdo se čerstvě přiznal, že je plešatej. Druhý den jsem nastoupil.

První kvartál jsem v Advertures jenom zíral a učil se. Luxus, který jsem v žádné další agentuře už u nováčků neviděl. Měl jsem naprosto fenomenálního šéfa: Martina Beneše. Bohatým a neschopným mediálkám jsme brali a klientům dávali (leady). Ve volných chvílích mezi mediaplány jsem dal dohromady strategii digitální inzerce v počítačových hrách a poslal ji do Bohemia Interactive a Illusion Softworks. Obě firmy mi napsaly, ať si ji strčím někam. Po ní jsem stvořil řekněme strategii virálního šíření. Podle ní se šířil Anděl Kofoly (zde bych chtěl místopřísežně uvést, že vedoucím projektu byl Mirek Zeman. Mirku, máš to tady černé na bílém, abys neříkal, že ti kradu projekt). Vyšlo to.

Advertures byly unikátní firma. Společně v ní pracovali lidé, kteří dneska samostatně táhnou celé firmy nebo minimálně oddělení. Martin vede RedMedia. Honza Jirsa řídí digitál LEGO/Duplo od Aše až po, tuším, Kyrgyzstán. Vláďa Rejlek je ředitelem agentury, Rodolfo Biglié aktuálně pracuje jako kreativní ředitel, ale dělal vždycky skvělé věci na volné noze. Advertures řídilo trio, kvartet a nakonec septet silných a naprosto odlišných osobností a fungovalo to. Láďa Trpák prodával a mával vlajkou vepředu na barikádě, firmou prorůstala genialita Jirky Malého a kreativní duch Joeyiho Ali Tehraniana. Pod nimi byla další skupina kluků a holek, co věděli, co dělají. Tým byl pestrý a mezinárodní. Polák píšící dadaistické básně, SEO mág, co chodil do práce pro radost - živily ho dobře MFAčka -, flešař, který dělal a dělá geniální kanadské žertíky, taky punkáč a emo španělští designéři. Co jsme v Advertures neměli byli absolventi VŠE z Brna.

V mém týmu mladých "nestandardních" nebyl jediný student nebo absolvent ekonomky či marketingu, PR nebo komunikace. Byla tam studentka stavebky, medik, chemik, brigádník v oddělení mražených ryb, budoucí automobilový designér a taky kluk, kterého jsem vzal v zásadě proto, že se na mě od pohovoru až dodnes vždycky díval, jako že jsem naprosto, ale naprosto debilní: David Lorenc, dnes "Head of mobile and rich media" v Seznamu. Ve druhém kole náboru přišel Adam Reinberger. Jedním z pilířů týmu byl Čeněk Pýcha, se kterým jsme dali v roce 2007 dohromady náš první systém monitoringu a analýz sociálních médií.

Po několika skvělých letech v Advertures se mi splnilo, co jsem chtěl v onom létě 2006 - pracovat v Ogilvy. Advertures koupilo WPP a zařadilo nás do rodiny Ogilvy&Mather. Rozuzlení příběhu znáte - rychlý rozpad týmu Advertures (výpověd jsem dal po čtyřech měsících po dokončené fúzi), a nyní i zánik téhle značky. První chybou bylo, že Advertures se stali součástí větve Mather (i když naše mediální oddělení se de facto transformovalo v českou pobočku prestižní sítě agentur Neo@Ogilvy, která podle výše uvedeného článku přetrvá). Druhou a zásadní naprosté podcenění rozdílu firemních kultur, procesů a zvyklostí z obou stran. Další bylo sestěhování do Holešovic - dokud jsem to neviděl v praxi, nevěřil bych, co s týmem udělá přestěhování z krásného gotického paláce u Týnského chrámu do neútulné kancelářské budovy v ještě neútulnějším koutu Holešovic. Celkově byla fúze Advertures se skupinou O&M ukázkovým příkladem, jak se to nemá dělat, co si troufám říct se vší skromností soudě nikoli podle niterných pocitů, ale podle toho, jak celý projekt skončil.

Značka Advertures nebyla upřímně řečeno ideální. Polovina zaměstnanců ji vyslovovala "Adverčrs", druhá "Edverčrs", divně se to spelovalo atakdále atakdále. Nicméně tým, tým to byl nejlepší. Všem jmenovaným i nejmenovaným zcela upřímně děkuju za každou společně strávenou hodinu. Budu vzpomínat i na smrtelný posteli.

 

 

Powered by Squarespace. Home and section backgrounds images by Chris Schultz.